Už nevím kolikátého bylo, ani proč jsem se potloukala v naší malé klubovně. Možná jsem hledala inspiraci, možná toužila po něčem, co by náš spolek oživilo z letního spánku, nevím. Ale mé přání se vyplnilo a zničehonic se přede mnou na chodbě objevila komnata nejvyšší potřeby. Vešla jsem dovnitř a rychle za sebou zavřela.